JAK SI PLNÍ SNY ANDREA BAIAKOVÁ

Autor: Michala Šmikmátorová, foto: Andrea Baiaková

Jak se stalo, že jste zakotvila a začala tvořit v severním Walesu?

Když nad tím tak přemýšlím, tak ten rozhodující moment, který mě sem tak nějak nasměroval, byl nejspíš už před pěti lety, kdy jsem se hned po maturitě vydala zkusit štěstí do Londýna. Nebyla to žádná procházka růžovou zahradou, kterou jsme si doma před odletem s přítelem namalovali, ale ta zkušenost byla k nezaplacení. Vím, že to zní jako klišé, ale je tomu opravdu tak. Asi za rok po tom, co jsme se otřepali z jednoho neúspěchu, už jsme sem měli namířeno znovu, tentokrát do Skotska. Pracovali jsme na farmách, cestovali a šetřili peníze. Bylo to krásné léto, a tak jsme si rovnou naplánovali to další v podobném duchu. Navzdory tomu, že mě naplňovalo cestování, poznávání nových lidí a takový ten pocit, jak to všechno tentokrát krásně zvládáme, začala mi chybět tvorba a práce, ve které bych se mohla nějakým kreativním způsobem vyjadřovat. V té době už jsem tvořila šperky, samozřejmě jenom tu část roku, kterou jsem trávila doma, protože v karavanu k tomu nebyly úplně vhodné podmínky a také jsem snila o kariéře make-up artisty. Vždycky se snažím jít si za tím, po čem toužím, a tak jsem další rok skutečně začala pracovat jako make-up artist v Praze a šperky jsem dál dělala jako koníček, po večerech. Pomalu jsem ale začínala cítit, že to, co mě opravdu naplňuje, jsou ty večery s vlastní tvorbou a ty nekonečné hodiny čekání na zákazníky v parfumériích mi naopak přišly čím dál více jako ztráta času. V ten samý čas se naskytla příležitost zase zvednout kotvy a odstěhovat se sem do Walesu.

Snad během dvou týdnů jsme vše zařídili, zabalili, naložili auto po střechu, jako obvykle, a byli připraveni vyrazit. Všichni si tenkrát mysleli, že jsme se asi zbláznili, ale my už jsme prostě takoví. Mě zajímalo hlavně to, abych si s sebou mohla vzít co nejvíce ze své dílny a měla prostor k tvorbě. Práci jsme měli tentokrát domluvenou předem a bydlení také. No nebylo to nic extra... Práce ve fabrice na maso, kde se teplota nevyšplhala moc vysoko nad bod mrazu, se ukázala jako hodně velký kontrast k navoněné pražské parfumérii a vzhledem k výbavě našeho nového domova vznikaly první šperky "made in Wales" v posteli a na zemi.

Co se vám na životě ve Walesu nejvíce líbí?

Když jsme přijeli, tak se mi nejvíce líbilo, že to máme kousek k moři, potom místní architektura a příroda, výlety a poznávání nových míst. Líbila se mi také ta nostalgie, která na mě dýchala ze všech těch britských věcí, po kterých se mi doma stýskalo. Teď jsem ale nejvíce nadšená z nové práce, která mi konečně nabízí možnost setkávat se převážně s místními lidmi, kteří jsou nesmírně milí a vstřícní a pomáhají mi začleňovat se do místní komunity. Mám obrovskou radost z toho, že i jako cizinec jsem tu dokázala najít své místo - práci, ve které se můžu kreativně rozvíjet a pracovat se skvělými lidmi. A nejvíce ze všeho mě těší vědomí, že jsem se ke všemu tomu dopracovala právě skrze své šperky a víru v to, že to může být i více než "jenom" koníček. Když jsem totiž poprvé zavítala do obchůdku, pro který teď pracuji jako kreativní manažer, byly to právě moje náušnice, které mi přihrály první spolupráci s tímto kouzelným místem. A když říkám kouzelným, tak to ještě ani zdaleka nevystihuje, jak úžasné to tam ve skutečnosti je. Představte si obchůdek ve starém, poměrně poklidném, britském městečku, kde vás při otevření dveří omámí vůně ručně vyráběných svíček, která se mísí s jedinečnými parfémy a vůní právě roztopeného krbu. Můžete si tam zakoupit krásný plstěný klobouk z Londýna, kašmírový svetr od britského návrháře, ručně vyrobený levandulový olej, autorskou fotografii nebo jiné dílo od místního umělce, unikátní starožitnost a je mi velkou ctí, že také některý z mých šperků. A nebo se můžete jenom tak začíst do nějaké velmi staré a velmi vzácné knihy.

Dokáží místní lidé ocenit rukodělnou práci a dalo by se zde výrobou uživit?

Určitě ano, ale myslím si, že v tom není velký rozdíl oproti lidem v Čechách. Někdo to umí ocenit a někoho to zase moc nezajímá. Jak už jsem zmiňovala, pracuji v obchodě a ten se specializuje právě na produkty tvořené často ručně a především vyrobené v UK, tedy na lokální zboží, a v tom bych možná rozdíl viděla, protože lokální produkty tu lidé opravdu ocenit umí. Ale věřím, že i u nás je to na dobré cestě, protože znám mnoho lidí, kterým více a více záleží na tom, co kupují a odkud to pochází. Tvorbou se tu určitě uživit dá, ale upřímně si to zatím moc neumím v mém případě představit. Možná i proto, že jsem ráda mezi lidmi a vím, kolik času bych musela strávit o samotě za svým stolem, aby to bylo možné. Proto jsem šťastná, že jsem díky práci v obchodě našla jakousi rovnováhu.

Co všechno vzniká ve vaší dílně a s jakými materiály pracujete?

V mojí dílně vznikají nejrůznější kousky šperků, často jako pouze jeden, neopakovatelný originál, a nebo tvořím velmi malé série. Vyrábím především z přírodních materiálů, jako je vlna, peří, kůže, různé polodrahokamy, říční perly atd. Nesmím opomenout také štras a skleněné korálky, které nakupuji výhradně v Čechách. Ke kompletaci používám především ocel, pokud mi to barevné provedení dovolí. Při práci s vlnou používám techniku plstění. Pomocí této, poměrně časově náročné techniky tvořím bambule, které potom dále zpracovávám. Tvořím z nich především náhrdelníky a náramky, ale také náušnice a prsteny. Snažím se, aby byl každý můj šperk proveden v co nejlepší kvalitě, měl v sobě něco jedinečného a snad také aby z něj byla alespoň trochu cítit ta láska, se kterou jsem jej vytvořila.

Kde si mohou zájemci vaše zboží prohlédnout a zakoupit? Jak dlouho případně trvá cesta balíčku k nám?

Moje šperky si můžete prohlédnout a zakoupit především on-line, a to nejlépe na mém Fler profilu www.fler.cz/shop/once-upon-a-time, který se snažím stále aktualizovat a pořád přidávat něco nového. Balíčky putují obvykle tak pět pracovních dnů, takže se nemusíte bát nějakého dlouhého čekání. A poštovné je také přijatelné. Kromě on-line prodeje začínám teď navazovat také spolupráce s pár kamennými obchůdky, a to zejména v Praze.

Zdroj: časopis Amos  4/2016 (vloženo 8. 1. 2017)

Fotogalerie