Modrotisk aneb kulturní dědictví Česka

Každý jistě zná modrotisk a jeho nezaměnitelný vzhled. Krásné bílé vzory na temně modré látce. Technika modrotisku jako taková je od roku 2018 součástí seznamu kulturního dědictví UNESCO. U nás v České republice se nacházejí dvě modrotiskové dílny jedna ve Strážnici a druhá v Olešnici, kterou jsme navštívili.

Povíme si něco málo z historie. Od roku 1445 Olešnice vlastnila tkalcovské právo, první zmínky o modro nebo černo tisku sahají až do 16. století a s ním i zmínky o rodině Weisových. Prapraděda pana Danzingera se do rodiny Weisových přiženil, naučil se řemeslu a pokračoval tak v krásné tradici výroby látek, jenž se uchovala v rukou Danzingerů dodnes. Tato technologie pokračuje beze změn od roku 1849. A je skutečně co obdivovat.

Jak vzniká takový modrotisk? Díky velmi jednoduchému principu, bavlněné nebo lněné plátno se potiskne takzvanou rezervou,  což je směs kaolinu a arabské gumy z akácie. Poté se potištěné plátno barví v indigu. Látka se dále finálně upravuje, žehlí, aby získala svůj lesk a zpracovává na ubrusy, chňapky, zástěry atd. Na místech, kde byla rezerva, zůstávají motivy bílé, zbytek látky je tmavě modrý.

V dnešní době máme modrotiskovou látku a výrobky z ní spíše za něco velmi tradičního, co nám zdobí chaty a chalupy, nebo je vystavené spolu s cibuláčem ve vitríně, ale v dřívějších dobách se tento styl používal v chudších vrstvách jako součást každodenního oblečení. Více se o této tradici a technologii dozvíte na stránkách modrotiskové dílny.

Avšak máte-li cestu do Olešnice nebo do blízkého okolí, určitě si domluvte exkurzi v této modrotiskové manufaktuře. Povídání pana Danzingera je velmi poutavé, součástí je i praktická ukázka. V malém obchůdku si můžete zakoupit něco na památku nebo si dát kávu a koláč v kavárně.