O roubence a drátování

Když jsme oslovovala Ivanu na Instagramu, zaujala mě kromě krásných drátěných výrobků také úžasná roubenka, kterou má na fotkách. Nicméně jsem nečekala, že to bude i naším hlavním tématem. Ovšem stojí to za to. Podíváme se do pohádkové roubenky na severu Čech, kterou paní Ivana s manželem vlastnoručně zvelebila a vytvořila tak ze zchátralé budovy kouzelné místo k životu.

Můžete se našim čtenářům představit a říct něco málo o sobě?

• Jmenuji se Ivana a jsem maminka dvou malých velkých lumpajzníků, čtyřletého Matýska a tříměsíční Magdičky. V současné době jsem tedy na mateřské dovolené, jestli se to dá tedy tak nazývat. :-) Takže času na tvoření není úplně mnoho, ale veškerou volnou chvíli se k tomu snažím utíkat, protože je to můj velký relax.

Jak jste se dostala ke tvoření?

• Tvořivého ducha jsem určitě podědila po svých prarodičích, kteří mě a mou sestru Šárku v kreativním životě nesmírně podporovali. Vzpomínám si, že nám při každých setkáních přivezli nějaké věci, ze kterých jsme mohly něco vytvořit. Od kousků látek, přes všemožné barvy a to i na látky, vosky, až po drátky. Původně obě se sestrou pocházíme z malého města ze severu Čech, kdy v dospělosti jsme se však každá rozprchla jinam. Sestra se vrhla do velkoměsta a mě vítr zavedl na vesnici, blízko u hranic v severních Čechách, do Šluknovského výběžku. A bylo to jasné, ze mě se stala vesničanka a to každým coulem.

Co vás zavedlo na vesnici?

• K tomu mám hezký příběh. Při seznámení s mým manželem, se mě snažil nalákat na svůj úžasný život na vesnici v Lužických horách, kde má neskonale úžasnou roubenku. :-) Po první návštěvě to však místo úchvatné roubenky byla jen neskutečná barabizna, kde uvnitř domu bylo v zimě také pod nulou a voda do domu zamrzla. Láska však byla na světě a tak jsme to i s barabiznou překonali. Vlastně stará roubenka, na úžasném místě a s ještě větším potenciálem všechno znovu odstartovala, protože na tvoření tu byla nejenom skvělá atmosféra, ale i prostor. Začala rekonstrukce roubenky, kdy jsme oba s manželem zjistili, že máme několik společných vlastností a to sbírání všemožných starých krámů. Do našeho domova jsme se zamilovali a tak bylo jasné, že všechno co bylo zničené a prapodivně předělávané muselo být opraveno a vráceno zpět do původního stavu. Na řadu přišel nejenom dům, ale i zahrada a oprava starého nábytku, kdy se vše snažíme svépomocí znovu obnovit a vrátit do původního stavu.

Moc by mě zajímalo, jak taková rekonstrukce roubenky probíhala, můžete se o tom trochu rozepsat?

• Našla jsem hned několik fotek jak dům vypadal před rekonstrukcí a během ní. Musím se přiznat, že mi to až vehnalo slzy do očí, protože jsme už úplně zapomněli, jak to dříve vypadalo a jak moc jsme se tady nadřeli. Abych to shrnula, dům vlastníme už deset let a od té doby na rekonstrukci domu intenzivně pracujeme, samozřejmě s malými přestávkami, stačili se nám do toho totiž narodit dvě děti. Veškeré opravy děláme sami, protože dům je obrovský a peněz na opravu zase není tolik. Kromě střechy a fasády na zděné části domu, jsme vše oddřeli vlastníma rukama. Je pravda, že jsme spoustu věcí dělali úplně poprvé, rozhodně to trvalo mnohem déle než od profesionálů, ale nakonec to dopadlo celkem dobře a my jsme na to právem hrdí. Ano, byly i chvíle, kdy jsme celý špinavý od prachu, vyčerpání a zničení buleli do polštáře, že jsme si vzali moc velké sousto a že to nebyl úplně dobrý nápad se do něčeho takového pouštět, ale zoufalství zase nahradilo nadšení z odvedené práce, z výsledku a o to víc i z reakce známých, ale i kolemjdoucích, kteří nám naší práci chválili.

Určitě máte i nějaké veselé historky, povíte nám nějakou?

• Samozřejmě až teď nám to přijde úsměvné a až teď se těmito historkami bavíme, v danou chvíli jsme si však říkali, co jsme komu udělali. Jak už jsem uvedla, byla jsem nalákána na luxusní roubenku v Lužických horách a místo toho na mě čekalo překvapení, u kterého mi opravdu spadla brada velice nízko. Do domu jsem poprvé přijela v zimě, kdy v daný rok byla dost krutá zima, venku bylo - 20 °C a obrovské množství sněhu. Jenže tahle zima byla nejenom venku, ale taky uvnitř domu, kdy teplota padala k 0 °C, voda do domu samozřejmě stačila zamrznout. A tak můj drahý v té době musel vykopat obrovskou jámu u domu, kudy vedly vodovodní trubky a na nich jsme si udělali náš první společný ohýnek, abychom zahřáli trubky a dostali tak vodu opět do domu. V tu chvíli jsem si opravdu myslela, že je to to nejhorší, co mě tady může potkat, ale to jsem se dost zmýlila. Člověk i v zimě chtěl do domu dostat čerstvý vzduch a tak vesele otevřel okno, samozřejmě nečekal, že okno mu zůstane v ruce a ještě ze spodní části vyjede skleněná výplň. A úplně nejlepší historka, kterou se nesmírně bavíme je, když můj drahý po náročném dni přijel domu s nákupem a jak to bývá, ověšen taškami, se snažil dostat do domu, kdy si pomáhal celým tělem, aby si otevřel dveře a když už byl skoro celý uvnitř, tak na něj spadla žulová futra, která ho skřípla a uvěznila, tak to fakt nechcete.
• Připravila jsem si pro vás pár fotografií ke srovnání, jak to vypadalo před rekonstrukcí a jak to vypadá dnes. I po náročné práci však máme stále spousty sil a postupujeme dál, kdy nám ještě velká část k opravě zbývá.

A jak do toho zapadá drátování, jaké byly vaše začátky?

• Když se zpátky vrátím k tomuto vesnickému životu, tak pro mě bylo jasné, že jsem chtěla najít nějaké staré řemeslo, které přesně nejen do vesnického, ale i života v roubence zapadalo. Ze spousty inspirací, které jsem si různě hledala, mě zaujalo právě drátování. Proto jsem si objednala pár drátů, že to musím vyzkoušet, nemůže na tom přeci být nic těžkého, jen se párkrát zašmodrchá drátek. No musím přiznat, že začátky nebyly úplně jednoduché, zničené ruce, nehty a výsledek opravdu jen šmodrchanice. Nenechala jsem se však odradit a stalo se to mým velkým koníčkem. Z drátu se dá uvázat prostě všechno.

Zmiňovala jste vaši sestru Šárku, tvoříte tedy s ní?

• Abych to tedy vysvětlila, když jsem začala drátovat, tak všemožných srdíček, svícnů a mističek bylo tolik, že jsem to rozdávala po rodině. Zřejmě už toho měli nakupeno tolik, že se moje sestra rozhodla, že mi založí profil na Instagramu. Doufám, že to bylo jen proto, že ocenila moji šikovnost a ne proto, abych je už chvíli přestala zásobovat. :-) Sestra do profilu také přispívala a to svou šikovností v malování, poté mi to ale všechno nechala na hrbu a tak z toho vzniklo to, co můžete vidět teď.

A kromě drátů, co děláte ve volném čase?

• V drátech jsem našla velké zalíbení a o to víc mě těší, že se moje práce líbí i ostatním, kteří si mé výrobky objednávají. Nejvíce se věnuji asi drátování a zahradničení, když nemám černé ruce od drátu, tak je musím mít alespoň od hlíny. Tvořím ale i víc věcí, jako domácí mýdla, svíčky, občas když mě to chytne, tak něco i ušiju, jako třeba panenky a dětské kostýmy, ale to všechno jen okrajově. Ve všem jsem totiž samouk. A jako další věc, kterou chci a musím vyzkoušet je pletení košů, to je další krásné staré řemeslo, tak snad na to v nejbližší době zbyde trochu času. Momentálně se spíše věnuji svým dětem a rodině, to je ta největší radost a hnací motor.

Věnujete tvoření, tedy drátování, hodně času? Jak dlouho zabere vytvořit jeden předmět?

• Když tedy budu hovořit jen o drátování, no vlastně je to jedno, co to je, protože já chci vidět výsledek hned, takže bez příprav, náčrtků a všeho možného, mi samotná práce většinou trvá pár hodin. Upřímně s dětmi na to víc času ani nemám.

Kde můžeme vás můžeme najít?

• U nás na vsi ve Starých Křečanech a nebo na Instagramu pod jménem Sariva_sch.

Zpracovala: Pavlína Dvořáková