Recyklace v keramické dílně

Recyklace má velký smysl! Efektivní práce v dílně zpracováním veškerého odpadu na nový materiál je pro mě ideál, ke kterému bych se ráda přiblížila. Recyklace se nevyužívá jen v malých dílnách – například v porcelánkách melou vypálené nepodařené kusy a vrací je zpět do hmoty jako ostřivo. Recyklace je součástí širšího procesu, nebojte se to zkusit – čeká vás sice trochu práce navíc, ale také úspora financí a hlavně dobrý pocit z neplýtvání materiálem. Přeji vám hodně štěstí při tvorbě i recyklaci!

Recyklace vypálených výrobků 

Co jsou "nepodarky" a kde se berou? V každé dílně se objeví, jde o poměr k dokonalým kouskům. Někteří kolegové prodávají kousky s drobnou chybou, já to tak nedělám, nechce se mi vysvětlovat slevy. Snažím se mít férové ceny pro zákazníky za svůj čas a práci. Ale co s nepodarky? Pokud je odchytnu po dosušení, hmotu recykluji. Po prvním výpalu už to však nejde, a tak končí jako výplň na cestě u domu. Nejhůř se likvidují výrobky po vysokém výpalu, které nevyhovují. Používám je jako podmisky pod květináče, a protože stavíme, tak i do drenáže nebo do betonu jako výplň. Ale je to hodně drahé "kamení"!

Recyklace hlíny v dílně

První situace nastává, když nelze oddělit různé typy hlín, které mají odlišné vlastnosti, i když jsou od stejného dodavatele. Hlínu, kterou nemohu hned zpracovat, nebo jsou to zmetky či nepodarky, suším. Suším ji v krabici s kolečky pro snadnou manipulaci. Poté ji ručně roztloukám na co nejmenší kousky. Občas přemýšlím, jestli je potřeba hroudy ještě rozbít, nebo to šnekovačka po namočení zvládne, je to o zkušenosti. Směs zaliju vodou ve stavebních vědrech, nechám vsáknout, aby vznikla "paplavá" hmota. Pokud je vody moc, odsaju ji houbou. Když je hmota hotová, promíchám ji metlou na beton, přendám do šnekovačky a postupně zpracuji. Když lze od sebe materiály oddělit Druhá situace nastává, když jsem schopná od sebe materiály oddělit. V mém případě jde o porcelán a točírenské hmoty. Mokré kousky, které zbudou po točení, nebo třeba nepodarky z kruhu, zpracuji hned – dám je na sádru a nechám trochu odsušit. Pak je zpracuji a nechám odležet. Suché otřepy po obtáčení namočím a počkám, až z nich bude hustá hmota. Tu pak přendám na sádrovou desku a zpracuji stejně jako mokré kousky. Nakonec zabalím a nechám odležet, což se mi osvědčilo – s materiálem se pak mnohem lépe pracuje. Před každou prací vždy vše znovu zpracuji na vále, a to šnekovaný i koupený materiál.

Šnekovací stroj – šnekovačka

Stroj na recyklaci hlíny je vlastně obrovský mlýnek, podobný tomu na maso. Některé stroje mají roztírací válce, které pomáhají rozdrobit suché hrudky nebo kamínky, jiné ne. V obou případech se mazlavá směs pomocí šnekové hřídele promíchá a na konci stroje vychází hotový materiál v podobě hranaté nebo kulaté hadice. Tento proces opakuji třikrát až pětkrát, podle toho, jak se mi to pozdává. Jak poznám, že je to hotové? Udělám si váleček a zkouším ho ohnout. Pokud nepraská a hezky drží, jsem spokojená a jdu pytlovat. Hmota v pytlích odpočívá nejlépe půl roku v mé hlinárně, lépe se s ní pak pracuje. Mezitím si dělám testy a vzorky, vzhledem k recyklaci různého materiálu je třeba výslednou hmotu důkladně otestovat.

Autor, foto: Majka Krajná