Ana Haberman je talentovaná slovinská keramička, která mě zaujala svoji tvorbou hned na první pohled. Její výrobky znám sice jen přes monitor, ale díky krásné prezentaci a fotkám jsem si je hned zamilovala a od té doby jsem zvědavá na každou její novinku. Neváhala jsem a zkusila jí napsat, jestli by nám do časopisu o sobě něco neprozradila. Zrovna se chystala rodit, ale za pár týdnů se sama ozvala a rozhovor jsme udělaly.
Mohla
bys prosím představit svoji značku Tri Lukne?
- Značka Tri Lukne jsem já a svoje výrobky tvořím pro všechny, kteří přesně vědí, co
chtějí, mají smysl pro detail, ocení jednoduchost a krásu detailu, umí si užít
drobné maličkosti a krásné momenty.
- Kameninová hlína
dává mým výrobkům pevnost a zemitost, přestože tenké vymačkávané stěny nádob
mohou působit až křehkým dojmem. Svými kolekcemi kuchyňského nádobí, šperků a
knoflíků se snažím alespoň na moment vytrhnout z běžného denního života někam
pryč, daleko, do přírody s jejími hravými tvary a barvami. Takový pocit
bych chtěla, aby lidé z mých výrobků měli.
Jak
ses dostala ke keramické tvorbě?
- Poprvé to
bylo kdysi v dětství, kdy jsem se setkala s hrnčířským kruhem, což mě
úplně fascinovalo. Můj táta a děda pro mě takový jednoduchý kruh vyrobili.
Zkoušela jsem na něm dělat nějaké věci, ale bez zkušeností a základních
znalostí z toho nic moc nebylo. Toto moje období skončilo záhy a navázala
jsem až v době, kdy jsem končila studia kulturní antropologie a nastoupila
ze zvědavosti do základního keramického kurzu. Od té doby jsem nepřestala
s hlínou experimentovat.
Jakou
technikou pracuješ?
- Většinou používám "primitivní" techniku (nemám vlastně tento výraz ráda,
protože mi vlastně na ní nic primitivního nepřijde, určitě by se to dalo
nahradit jiným vhodnějším výrazem). Moje technika je prostá, jednoduchá, dalo
by se říci nejzákladnější. Jednoduše řečeno používám pouze svoje ruce. Řekla
bych, že tuto techniku prostého modelování pracovali všichni lidé do té doby,
než se stal čas penězi. Speciálně mě baví technika vymačkávání.
- To mi připomíná jednu čínskou moudrost, že nic nedokáže tak zkazit dobrý
hrnek čaje nežli spěch. Mysleli tím spíše pití čaje a celý složitý čajový obřad
k tomu, ale já myslím, že to samé sedí také pro samotný šálek. Osobně si
myslím, že ručně modelované hrnky mají svoji vlastní duši, všechen ten čas,
láska a energie, kterou do nich jejich tvůrce vkládá. Správné slovo je asi
jedinečnost. Stále mě fascinuje, jak je možné toto vytvořit pouze rukama, bez
jediného nástroje. Samozřejmě to trvá spoustu času, ale mě právě tento proces
baví a užívám si ho. Pracuji hlavně s kameninou, kterou ráda kombinuji
s jinými hmotami. Pálím pak vše na úplné maximum, co je hmota schopna
snést. Používám glazury, ale ne na vše. Ráda hlínu kombinuji s dalšími
materiály, jako jsou třeba konopné provazy, u šperků používám různé techniky
splétání těchto provázků.
Jaké
výrobky máš ve svojí nabídce?
- Nejvíc mě
baví dělat hrnky a šálky, stejně tak je i používat. Potom dělám celou řadu
kuchyňského nádobí, talíře, misky, lžičky atd. A v neposlední řadě
šperky a knoflíky. Když mě něco napadne, jdu a hned to udělám, od nástěnné
lampy po polévkovou misku. Většinou dělám hlavně věci užitkové. Když mám čas
navíc, hodně ráda dělám také expresivnější věci...
Co
tě na tvé práci baví nejvíc?
- Nejvíc si
užívám meditativní stav mysli při samotné výrobě. Miluji hlínu jako materiál,
který mi dává neomezené možnosti k vyjádření. Hlína je pro mě také tak
úžasná, protože je to čistě přírodní materiál. Připadá mi, že potřebuji
pracovat s hlínou, aby pomohla mé mysli ve splynutí se zemí a přírodou.
Miluji také tu jedinečnost tvarů a barev a momenty překvapení při otevírání
pece. Krásné je také setkávání s dalšími keramiky, je mezi nimi spousta
výjimečných lidí.
Kde
si mohou zájemci prohlédnout a zakoupit tvé výrobky?
- Moje výrobky
moc nenajdete na pultech obchodů, protože svoji technikou jsem schopná vyrobit
pouze malé množství věcí. Potkáte mě na speciálních jarmarcích a trzích
v rámci Evropy, kde se můžeme osobně pozdravit. Doufám, že budu schopná
vás brzy pozvat také do své nové dílny obklopené krásnými lesy, kam se teď
stěhuji. Do té doby můžete najít moje výrobky a veškeré informace o mně a mé
práci na mých stránkách www.trilukne.si
nebo na Facebooku.
Na
závěr se zeptám, jak se vlastně žije keramikům ve Slovinsku?
- Nemůžu
mluvit za všechny, ale z mé vlastní zkušenosti a zkušeností mých přátel
keramiků mohu říct jen to, že v naší zemi se jen těžko přeměňuje hlína na
peníze... Ale já zůstávám stále optimistická!
Autor:
Michala Šmikmátorová/foto: Ana Haberman
Tento rozhovor vyšel v našem časopisu o keramice Golem 03/2015.