Zachráněná křesla od Lucie na židli

Na začátek se nám a našim čtenářům trochu představte. 

• Jmenuji se Lucie Maixnerová, jsem učitelkou výtvarné výchovy. V současné době jsem na rodičovské dovolené. Čalouněním se zabývám už od studia VŠ cca. 5let. Tehdy jsem vytvořila své první křeslo v rámci semestrální práce. A tím se odstartovala moje cesta k čalounění.

Jestli jsem to z vašeho profilu správně vyčetla, tak kdokoliv má staré křeslo, se vám ozve a vy mu dáte nový kabát, je to tak?

• Ano, z pravidla se ozve zákazník, který už má vlastní staré křeslo, například po babičce, a chce z něho udělat nový designový kousek do svého interiéru. Někdy, ale přijde i zákazník, který vlastní křeslo/židli nemá. Pro tento případ jsem začala staré kousky sbírat. Mám svůj "malý sklad." Občas ke mně tyhle kousky chodí i samy. Manžel jednou takhle zachránil křeslo "hrobníkovi z lopaty." Křeslo bylo už naložené a nachystané na odvoz na skládku, ale nakonec skončilo u nás doma.

Chodíte i do antikvariátů a hledáte nové poklady a kousky?

• Do antikvariátů nechodím, většinou hledám na internetu. Nebo jak už jsem zmiňovala, staré kousky si mě najdou samy. 

Popište cestu jednoho z vašich výrobků, od nápadu k samotné realizaci.

• Nejprve se domluvíme se zákazníkem na látce. Podle jeho představ ladíme a hledáme nejlepší variantu, tak, aby vzniklo křeslo "šité na míru." A pak začíná proces "DOBRODRUŽSTVÍ." Křeslo musím úplně vysvléct, pokaždé je to trochu jiné. Často na mě vypadne i nějaký malý poklad: halíř, fotka, staré zápalky, součástka merkuru, nebo i starý dětský kartáček. Říkám, že to jsou poklady uvnitř pokladu. Je to makačka. Když je z křesla "naháč", je čas na přebroušení dřeva. Odstranit starý lak a dát nový. Poté už přichází na řadu vrstvení materiálů - popruhy, pružiny, molitan, vatelín, látka. Záleží o jaký typ křesla se jedná. Část se sponkuje, ale některé části se musí šít ručně. Poslední dobou mě k tvorbě často inspiruje i můj syn Theo (6m). Občas zjistíme, že nám něco chybí a tak mu to vyrobím (vsadka do bundy, zavinovačka, kojící polštář, peřinky do kočárku, plyšový měsíček... Poslední věcí byly pytle na hračky ve tvaru myšky ;-). 

Co vás ve tvorbě nejvíce motivuje?

• Posouvat se dál. Například nejdřív jsem se zákazníky hledala látky po internetu, teď už mám svoje vzorníky a dodavatele. Už vymýšlím, jak nabídku opět vylepšit. A baví mě učit se novým věcem - neuměla jsem starý způsob provazování pružin, a tak jsem si udělala kurz čalounění. Motivací je i samotný proces tvorby. Pokaždé je to takové malé dobrodružství. Když křeslo předávám je to skvělý pocit. Mám radost, když má zákazník radost... z něčeho co bylo na vyhození, vzniklo nové dílo, které bude zase pár let sloužit.

Co dalšího děláte ve volném čase?

• Nejčastěji trávím čas s rodinou, přáteli a ideálně někde na horách. Milujeme túry a cestování. Náš malý Theo zatím moc neprotestuje, a tak už s námi zdolal docela dost vrcholků nejen po ČR.

Kde vás můžeme najít?

Na internetových stránkách www.luciedesignstudio.cz nebo na Instagramu.

Zpracovala: Pavlína Dvořáková